
Výstava panoramatických fotografií Jaroslava Poncara zavede návštěvníky do samotného srdce odlehlé a divoké krajiny západního Tibetu. Do míst v okolí posvátné hory Kailás, kde žijí kočovní pastevci se svými stády, divoká zvířata a neviditelné bytosti z paralelních světů božstev, duchů a démonů. Tady se kdysi dávno před příchodem buddhismu do Tibetu zrodilo původní tibetské náboženství – bön.
V spletitých kaňonech řek i na otevřených náhorních planinách se rozprostírala říše Žangžung. Přestože říše v 8. století zanikla a bön soupeřil s buddhismem o přežití, nositelé bönu své učení, znalosti a vědění uchránili, předávali dál z učitelů na žáky a zachovali tradici až do současnosti.
Fotografie doplní výstava bönistického umění a rituálních předmětů zapůjčená ze soukromé sbírky a modlitební praporky z recyklovaného skla Dáši Štrosové.
Výtvarnice Dáša Štrosová (1979) připomíná svojí skleněnou instalací hlavní téma tibetského buddhismu, pomíjivost a proměnlivost jevů.
Speciálně pro tuto výstavu (v roce 2009 již pro úvodní část projektu Tibet mysli občanského sdružení Potala a Bezejmenné čajovny) vytvořila instalaci tradičních modlitebních praporků „lungta“ z recyklovaného lahvového skla pod názvem Recycle for Tibet.
Autorka použila k instalaci různé druhy lahvového skla vybraného jak barevně, tak tvarově, které dále zpracovávala řezáním do požadovaných tvarů. V závěru byly tyto části vypáleny v keramické peci. Původní modlitební praporky „lungty“ jsou popsány posvátnými texty a mantrami a buddhistickými věřícími jsou rozvěšovány na kultovních místech, aby se jejich poselství šířilo přirozeným vanutím větru „lung“.
Materiál skla však v kontextu tibetského buddhismu symbolizuje ještě prvotní stav člověka. Působením světla tak máme možnost pozorovat četné "barevné manifestace", ty jsou však považovány za pouhé ozdoby našeho přirozeného stavu.
Fotografie Jaroslava Poncara