Výstava panoramatických fotografií Jaroslava Poncara zavede návštěvníky do samotného srdce odlehlé a divoké krajiny západního Tibetu. Do míst v okolí posvátné hory Kailás, kde žijí kočovní pastevci se svými stády, divoká zvířata a neviditelné bytosti z paralelních světů božstev, duchů a démonů. Tady se kdysi dávno před příchodem buddhismu do Tibetu zrodilo původní tibetské náboženství – bön.
V spletitých kaňonech řek i na otevřených náhorních planinách se rozprostírala říše Žangžung. Přestože říše v 8. století zanikla a bön soupeřil s buddhismem o přežití, nositelé bönu své učení, znalosti a vědění uchránili, předávali dál z učitelů na žáky a zachovali tradici až do současnosti.
Fotografie doplní výstava bönistického umění a rituálních předmětů zapůjčená ze soukromé sbírky a modlitební praporky z recyklovaného skla Dáši Štrosové.
Výtvarnice Dáša Štrosová (1979) připomíná svojí skleněnou instalací hlavní téma tibetského buddhismu, pomíjivost a proměnlivost jevů.
Speciálně pro tuto výstavu (v roce 2009 již pro úvodní část projektu Tibet mysli občanského sdružení Potala a Bezejmenné čajovny) vytvořila instalaci tradičních modlitebních praporků „lungta“ z recyklovaného lahvového skla pod názvem Recycle for Tibet.
Autorka použila k instalaci různé druhy lahvového skla vybraného jak barevně, tak tvarově, které dále zpracovávala řezáním do požadovaných tvarů. V závěru byly tyto části vypáleny v keramické peci. Původní modlitební praporky „lungty“ jsou popsány posvátnými texty a mantrami a buddhistickými věřícími jsou rozvěšovány na kultovních místech, aby se jejich poselství šířilo přirozeným vanutím větru „lung“.
Materiál skla však v kontextu tibetského buddhismu symbolizuje ještě prvotní stav člověka. Působením světla tak máme možnost pozorovat četné "barevné manifestace", ty jsou však považovány za pouhé ozdoby našeho přirozeného stavu.
Fotografie Jaroslava Poncara
English